Pasivní dům: Z cihel, dřeva, nebo jiného materiálu?

Jiří Kuthan | Pondělí, 16. březen 2020 |

Materiály používané pro stavbu pasivních domů a pro běžnou výstavbu se příliš neliší. Je však třeba dosáhnout vynikajících tepelně izolačních vlastností při zachování běžné tloušťky, zejména stěn. Důraz je kladen na zdravé mikroklima a vnitřní tepelnou pohodu, kterou zajistí výběr vhodných materiálů s akumulací tepla. Z čeho tedy postavit pasivní dům?

Masivní zděné konstrukce

Masivní zděná konstrukce s vnějším kontaktním zateplením představuje obvyklý systém vhodný pro novostavby pasivních domů. V případě zdiva předpokládáme vysokou pevnost při jeho co nejmenší tloušťce a zároveň zajištění akumulace tepla. Toto splňují vápenopískové cihly a tvárnice tloušťky 175 až 240 milimetrů. V kombinaci s monolitickými stropy se jedná asi o nejpoužívanější systém.

Stěny je možné provádět také z keramických akumulačních tvárnic, dutých betonových tvárnic, či z monolitického železobetonu, tyto systémy však nejsou v případě rodinných domů obvyklé a příliš rozšířené.

Do této kategorie můžeme zařadit také systémy se ztraceným bedněním, zpravidla z polystyrenu, vhodnější je bednění bez polystyrenové desky v interiéru z důvodu lepší akumulace tepla. Zděné stavby je možné kombinovat se stropy a krovy ze dřeva či z I-nosníků.

Zděné konstrukce z pórobetonu

Na první pohled jsou pórobetonové konstrukce velmi podobné předchozím, na rozdíl od nich však nedosahují vysoké pevnosti ani akumulace tepla. Jsou oblíbené v případě novostaveb prováděných svépomocí pro malou hmotnost tvárnic a jejich snadné opracování. Je však třeba počítat s náročnějším kotvením předsazených prvků, zejména oken a dveří.

Zdivo z cihelných bloků s integrovanou tepelnou izolací „dva v jednom" se pro stavbu pasivních domů používá jen v omezené míře. Jednovrstvé zdivo nemá vlastnosti, které bychom potřebovali, je velmi náročné na dodržování kvality při provádění, tvárnice „cihlu" připomínají už jen velmi málo. Jejich použití je možné pouze pro novostavby pasivních domů za ideálních podmínek.

Dřevostavby

Skeletové dřevostavby

Nejčastěji se setkáme s dřevostavbami montovanými na místě z konstrukčních hranolů v systému „two by four" nebo zdokonalenými. Jejich velkou výhodou je rychlost výstavby a zároveň malá tloušťka obvodových stěn, což šetří nejen čas a místo, ale i peníze.

V současnosti používané difuzně otevřené konstrukce využívají často přírodních nebo recyklovaných materiálů a celá stavba má velmi pozitivní dopad na životní prostředí. Dodržování kvality je však v případě dřevostavby montované na místě zásadní: nesprávné postupy a použití nevhodných materiálů mohou mít fatální následky.

Panelové dřevostavby

Panelové dřevostavby se skládají na staveništi ze stěnových dílů (panelů) zpravidla během tří až pěti dnů. Panely jsou vyrobeny ve výrobní hale, kde je možno dosáhnout velké přesnosti a vysoké kvality. Stavba je od počátku chráněna proti povětrnosti, během dvou dnů je stavba zakryta funkční střechou, panely mohou mít již z výroby osazená okna nebo třeba nanesené vnější omítky. V současnosti se objevují i systémy zcela na bázi přírodních materiálů. Panelová dřevostavba je co do kvality srovnatelná se zděnou stavbou.

Dřevostavby z masivních dřevěných panelů

V poslední době oblíbené jsou dřevostavby se stěnovými a stropními dílci z lepeného či sbíjeného dřeva, zpravidla smrkového. Montáž je rychlá, jedná se však pouze o „hrubou stavbu", kterou je potřeba opatřit tepelnou izolací. Cena je vyšší než ve výše uvedených případech. Důvodem, proč se pro ni rozhodnout, však může být možnost mít zdravý interiér z masivního dřeva v pohledové kvalitě.

Akumulace tepla

Vlastností všech typů dřevostaveb je jejich malá vnitřní akumulace tepla. V případě pasivního domu je potřeba ji kompenzovat například pomocí hliněných omítek, zděných vnitřních příček a/nebo těžkých betonových podlah.

Použití přírodních materiálů

Přírodní materiály lze využít v případě všech výše uvedených typů konstrukcí, zpravidla jako tepelnou izolaci. Jejich obliba v poslední době stoupá pro jejich velmi dobré vlastnosti a trvanlivost i za zhoršených podmínek. Jedná se o obnovitelné materiály, které lze velmi snadno recyklovat. Nejsou tak často používány kvůli své vyšší ceně (například dřevovláknité izolace) nebo vyšší pracnosti (sláma). Stále častěji bývá používána také hlína jako materiál pro vnitřní omítky, které jsou schopny udržovat zdravé mikroklima. Vhodné jsou také vnitřní příčky z nepálených cihel, které jsou k dostání už i ve formě tvárnic.

V současnosti je oblíbené použití slámy při stavbě pasivních domů. Vlastnosti slaměných staveb se podle typu zpracování podobají vlastnostem výše uvedených typů dřevostaveb.

Připravil: Ing. arch. Filip Řehák
Foto: autor
Redakčně upraveno pro web

Publikoval Jiří Kuthan

Nejnovější články autora